Antwort Kdo to byl aristofanes? Weitere Antworten – Kdo to byl aristofanés

Aristofanés (asi 446 př. n. l. Athény – asi 385 př. n. l.), byl starořecký dramatik, hlavní představitel antické komedie.Co napsal/a Aristofanes ( 11)

80% Oblaky.
Vosy.
71% Lysistrate (411)
70% Ptáci.
67% Žáby.
64% Plutos (1949)
53% Jezdci, Žáby.
40% Acharňané (-425)

Autorovy další knížky

1870	Žáby
1970	Ptáci
1963	Lysistrate
1910	Jezdci
1940	Jezdci / Žáby

Kdo napsal Zaby : AristofanésŽáby / Autor

Co vyhrál aristofanes

425 získal Aristofanés první cenu za dochovanou hru Acharňané , v níž Dikaiopolis, představitel rolníků sužovaných peloponéskou válkou, dosáhne separátního míru se Spartou a posléze získá na svou stranu sbor uhlířů z dému Acharnai. O Lénajích roku 424 básník opět vyhrál, a to díky hře Hippés (Jezdci).

Kdo napsal komedii Lysistraté stručně Dílo popis : ARISTOFANES. Lysistrate. Komedie o čtyřech jednáních.

Drama se vyvinulo ve starověkém Řecku z oslav boha Dionýsa (dithyramby). Náměty byly čerpány z mytologie (tragédie) i ze současného života (komedie). Nejvýznamnějšími starověkými dramatiky byli Aischylos, Sofoklés, Eurípidés, Aristofanés a Říman Titus Maccius Plautus.

Komedie neboli veselohra je literární nebo dramatický útvar, který vždy skončí šťastně (stejně jako pohádka). Opakem komedie je tragédie. Od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností. Humor spolu s vkusnou komikou jsou zpravidla základními aspekty tohoto útvaru.

Kde vznikla komedie

Komedie vznikla spolu s tragédií ve starověkém Řecku, přičemž samotný termín „komedie“, jenž znamenal „veselé zpívání“, odkazoval na tehdejší tradici slavnostních vystoupení sestávajících z tanců, sborového zpěvu a předvádění žertovných (či kritických) výjevů ze života.Komedie neboli veselohra je literární nebo dramatický útvar, který vždy skončí šťastně (stejně jako pohádka). Opakem komedie je tragédie. Od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností. Humor spolu s vkusnou komikou jsou zpravidla základními aspekty tohoto útvaru.n. l. Komedie je nejmladším žánrem a poprvé byla uvedena na Velkých Dionýsiích roku 486 př. n. l. První dochovanou tragédií je ovšem teprve Aischylova hra Peršané (472 př. n. l.), nejmladší dochovanou hrou je pak Aristofanova komedie Plutos (Bohatství, 388 př. n. l.).

Mastičkář je nejstarší české drama ze 14. století. Žánrově jde o veršovanou satirickou frašku, zesměšňující pochybné léčitele a poměry ve středověké Praze.

Čím se vyznačuje drama : Drama poznáme podle toho, že se děj odehrává pouze pomocí dialogů (rozhovorů) mezi jednotlivými postavami, případně formou monologu (postava vlastně mluví sama pro sebe, uvažuje nahlas, něco komentuje). Každé drama by mělo obsahovat nějakou zápletku (konflikt), krizi a její rozuzlení.

Co je typické pro komedii : Komedie je fikční žánr, jehož hlavním cílem je pobavit diváky pomocí humoru a nabídnout jim veselý únik od každodenní všednosti. Komedie je opakem tragédie, oproti níž byla vždy považována za nižší formu dramatického díla.

Co patří do dramatu

Drama poznáme podle toho, že se děj odehrává pouze pomocí dialogů (rozhovorů) mezi jednotlivými postavami, případně formou monologu (postava vlastně mluví sama pro sebe, uvažuje nahlas, něco komentuje). Každé drama by mělo obsahovat nějakou zápletku (konflikt), krizi a její rozuzlení.

Původně byla dřevěná, první kamenné divadlo dal postavit Pompeius v Římě roku 55 př. n. l. Představení se konala v době slavností ludi Romani (Římské hry) – představení se odehrávala na veřejných prostranstvích, později se začalo se stavbou dřevěných a kamenných divadel.Jen u Řeků však vzniklo z rituálu divadlo jako samostatný útvar, v němž je umělecký prvek rovnocenný náboženskému – a navíc ještě politickému. Divadlo se totiž hrálo původně v rámci náboženských svátků, konkrétně v Athénách o Velkých a Malých Dionýsiích.

Co je to tragédie : Tragédie (z řec. tragóidiá – zpěv kozlů, tragos – kozel, óidé – zpěv) neboli truchlohra je forma dramatu s vážným obsahem. Hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, v marném boji následně podléhá a je dohnán k záhubě.