Antwort Jak se píše li? Weitere Antworten – Jak se správně píše Je li
Ta se připojuje zpravidla ke slovesu stojícímu na začátku věty (víš-li, říkám-li, mohl-li). Pokud je -li pouze součástí složené spojky, spojovník nepíšeme (zdali, čili, jestli, neboli, pakliže, nežli, ačli)."Správná odpověď na tuto otázku je pouze jedna: „zdali“. Přesto můžeme na tvar se spojovníkem „zda-li“ narazit až nečekaně často, zejména v úřední či obchodní korespondenci.U slůvka chtít (chcete-li) jsme pomocí spojovníku připojili koncovku -li, což je správně a zcela běžné. Zdali je ale normální slovo, stejně jako jestli nebo pokud.
Jak se píše než Li : Pokud je spojka -li pouze součástí složené spojky, spojovník nikdy nepíšeme: zdali, čili, jestli, neboli, pakliže, nežli, ačli: Cvik je velmi prospěšný, pakliže je prováděn správně.
Jak se píše či Li
Dobře si to zapamatujete tak, že byste například nikdy nenapsali jest-li. To samé pravidlo platí i pro spojky neboli a čili. Vše píšeme opět bez spojovníku.
Co je za slovni druh li : Spojka podřadicí (hypotaktická)
Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva.
Slovníky připouští dvě varianty této spojky – již zmíněné jestli, které je hovorové. Hovorové znamená, že se jedná o mluvenou formu spisovné češtiny. Nebo jestliže – může mít i funkci částice. Důležité ovšem je, že v obou případech této spojky píšeme měkké i.
V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.
Jak se píše cili
Poměrně často se v 7. pádu množného čísla výrazu „cíl“ setkáváme s chybnou variantou s cíly. Avšak vzhledem k tomu, že slovo cíl skloňujeme podle vzoru „stroj“, je jedinou správnou variantou tvar s cíli (nikoli s cíly).Spojka či. Spojka či je spojce nebo v mnohém podobná. Také pomocí či spojujeme libovolně zaměnitelné eventuality, popř. výčet možností, a čárku nepíšeme: Rukavice na kolo či do posilovny.Příslovce. Tento slovní druh vyjadřuje bližší okolnosti děje, proto rozvíjí sloveso, kterým se na něj ptáme. Hlavní otázky jsou tedy: kam, kdy, kde a jak.
6. Příslovce – vyjadřují bližší okolnosti dějů. Odpovídají na otázky kde, kam, kdy, jak (např. nahoře, daleko, dříve, lépe…).
Co je li za slovní druh : Spojka podřadicí (hypotaktická)
Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva.
Kdy se píše byly a byli : Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).
Jaké i se píše na konci slova
Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen. U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech!
Při rozhodování, zda máme psát čárku před spojkou nebo, se řídíme tím, v jakém významu je tato spojka užita. Vyjadřuje-li význam vylučovací, čárka je namístě: Odeslal jsi ten dopis včera, nebo až dnes Čárka se naopak nepíše, pokud je spojka užita ve významu slučovacím: Kup rohlíky nebo chleba.Varianta aneb
Spojka aneb je v současné češtině knižní, dnes je její užití omezeno na označení podtitulu uměleckého díla, článku apod. Složku za aneb můžeme chápat jako jinou variantu názvu i jako součást názvu, proto ji lze psát s velkým i s malým písmenem.
Jak vytvořit příslovce : Základem příslovcí jsou nejčastěji přídavná jména (příslovce jsou odvozena od přídavných jmen). Např. dobrý – dobře, lehký – lehce, měkký – měkce apod. Co se týče větných členů, příslovce ve větě nejčastěji plní funkci příslovečného určení: (Petr rychle vyskočil.)