Antwort Co patří mezi vnější přírodní činitelé? Weitere Antworten – Co jsou to vnější přírodní činitelé
Na zemský povrch působí nejen vnitřní činitelé, ale i činitelé vnější. Jsou to: – voda, vítr, teplota, rostliny, živočichové a člověk. matečná hornina, na konci procesu jsou zvětraliny.Zemský povrch se neustále mění v důsledku působení vnitřních a vnějších přírodních činitelů. Vnitřní přírodní činitelé způsobují vznik různých tvarů zemského povrchu, např. utvářejí pohoří. Vnější činitelé způsobují narušování a postupné zarovnávání zemského povrchu.Vnitřní a vnější přírodní činitelé
- Vrásnění
- Kerná /zlomy/ činnost.
- Zemětřesení
- Sopečná činnost.
Co jsou Exogenni cinitele : Zatímco endogenní činitelé výrazně mění georeliéf a vytváří zdvihy a poklesy, opačným způsobem pracují endogenní síly. Za exogenní pokládáme činnost, která je vyvolána zejména působením klimatu a oproti endogenním činitelům působí vytrvale a povrch převážně zahlazuje a zarovnává.
Co je to vnější geologické děje
Exogenní (vnější) geologické pochody
Zabývá se procesy, které probíhají na zemském povrchu a formují jej – např. činnost vody, větru, ledovců, krasové jevy, zvětrávání, transport a hromědění materiálu.
Co je to zvětrávání : Zvětrávání je označení pro proces, při kterém dochází k působení chemických, fyzikálních, či biologických sil na obnažené horniny. Zvětrávání může v průběhu miliónů let vést k rozpadu hornin a následné erozi, které vedou k celkovému přetvoření tváře krajiny.
Exogenní (vnější) geologické pochody
Zabývá se procesy, které probíhají na zemském povrchu a formují jej – např. činnost vody, větru, ledovců, krasové jevy, zvětrávání, transport a hromědění materiálu.
Svahové pohyby, geologická činnost vody, ledovců a větru se řadí k nejvýznamnějším exogenním procesům, které se v našich podmínkách uplatňují.
Jak spolu souvisí vrásnění a Kerná činnost
Při orogenezi dochází k tomu, že se dvě litosférické desky srazí a jedna se začne podsouvat pod druhou (kolize, subdukce). Během procesu dochází vlivem ohromných tlaků a teplot ke vrásnění a tavení hornin, které má za následek vyzdvihování oblastí, které se stávají pohořími.Zemské tvary vznikají působením endogenních (vnitřních) a exogenních (vnějších) činitelů. Vnější jsou např. vítr, voda, ledovec.Nejčastější antigeny jsou cizorodé látky z vnějšího prostředí (exoantigeny), často jsou to mikroorganismy a jejich produkty. Antigeny z organismu samého nazýváme endoantigeny (endogenní antigeny). Alergen je exoantigen, který je u vnímavého jedince schopen vyvolat patologickou (alergickou) imunitní reakci.
Endogenní znamená „vnitřního původu“, tedy vznikající uvnitř živého organismu. Například endogenní infekce je nákaza, při níž je člověk sám sobě zdrojem choroboplodného zárodku. Opakem endogenního je exogenní.
Jaký je rozdíl mezi vnitřními a vnějšími geologickými ději : Geologické děje souvisejí s postupnými proměnami vesmírných těles, bezprostředně se s nimi lze setkat na Zemi. Mohou se odehrávat na povrchu (pak se označují jako vnější geologické děje) či pod povrchem (vnitřní geologické děje).
Jaké jsou typy zvětrávání : Zvětrávání můžeme rozdělit podle převládajícího typu působící síly na: fyzikální (mechanické), chemické, biologické.
Jaký je rozdíl mezi erozí a zvětráváním
Eroze a zvětrávání jsou dva odlišné pojmy; hlavní rozdíl je v tom, že zvětrávání probíhá in situ bez přidané kinetické energie; zatímco pro erozi je kinetická energie (např. vítr, proud vody, pohyb ledu, vlnění moře, případně gravitace) jako potenciální energie klíčová.
Exogenní (vnější) geologické pochody
Zabývá se procesy, které probíhají na zemském povrchu a formují jej – např. činnost vody, větru, ledovců, krasové jevy, zvětrávání, transport a hromědění materiálu.Chceme-li udržet blánu v rovnováze v napjatém stavu, musíme kolmo na ni působit dostatečně velkou silou. Tato síla se nazývá povrchová síla a je přímo úměrná délce okraje povrchové blány. σ značí povrchové napětí kapaliny, l je délka příčky.
Co je Kerná činnost a jak vznikají Kerná pohoří : Tato pohoří vznikla vyzdvižením zemské kůry a jejím následným rozlámáním. Díky absenci masivního bočního tlaku nedosahují tato pohoří výrazné nadmořské výšky – maximálně 3 000 metrů. Při zlomu zemské kůry může místo poklesu dojít k posunu do strany, označovanému jako přesmyk ker.